holubinka slanečková
Russula graveolens Romell 1885

Biotop

Roste v listnatých a smíšených lesích či parcích, zejména pod duby (Quercus), někdy i buky (Fagus) a habry (Carpinus).

Klíčové makro a mikro znaky

Klobouk: 40–80 (-100) mm široký, masitý, v mládí polokulovitý, brzy vyklenutý, nakonec až plochý a na středu vmáčklý, s hladkým okrajem, v dospělosti mělce a krátce rýhovaný, fialově vínový, vínově červený až hnědopurpurový, často na středu tmavší, až téměř černavý, nebo vybledající do žlutookrova, někdy s olivovým nádechem. Pokožka je za sucha matná, za vlhka lepkavá, lze ji sloupnout asi do 1/3 poloměru klobouku.

Lupeny: křehké, ke třeni připojené až volné, v mládí bílé až bělavé, v dospělosti citrónově žlutavé až světle naokrovělé, stářím žloutnoucí až hnědnoucí, někdy při okraji klobouku na ostří načervenalé.

Třeň: válcovitý až mírně kyjovitý, bílý, vzácně místy karmínově červeně nebo růžově skvrnitý, stářím a na otlačených a poraněných místech žloutnoucí až hnědnoucí.

Dužnina: v mládí pevná, později křehčí, houbovitá, bílá, pod pokožkou klobouku načervenalá, na poraněných místech žloutnoucí až hnědnoucí, u mladých plodnic s nevýrazným, v dospělosti a při zasychání s výrazně slanečkovým pachem a mírnou chutí. 

Mikroskopie: výtrusy 7,5-10 x 5,5-8 µm, s izolovanými bradavkami nebo spojenými spojkami.