ryzec hnědočervený
Lactarius badiosanguineus Kühner & Romagn. 1954

Biotop

Roste nehojně až vzácně ve vlhkých horských jehličnatých lesích a v rašeliništích, zejména pod smrky (Picea) a jedlemi (Abies).

Klíčové makro a mikro znaky

Klobouk: 30-80 mm široký, v mládí široce vyklenutý, s mírně podvinutým okrajem, pak až rozložený a vmáčklý, na středu obvykle se špičatým hrbolem, nepásovaný, za vlhka mírně lepkavý až mírně slizký, jinak suchý, lesklý, hladký až jemně vrásčitý, sytě červenohnědý až tmavě purpurově červenohnědý, tmavě vínově hnědý, někdy na středu tmavší.  

Lupeny: tenké, měkké, široce přirostlé až zoubkem sbíhavé, v mládí krémové až světle okrové s narůžovělým odstínem, pak okrové až oranžově rezavé.

Třeň: nepravidelně válcovitý, poměrně křehký, suchý, hladký, v mládí okrově naoranžovělý, pak hnědočervený,cihlově až purpurově hnědý, často ale světlejší než klobouk, zejména na vrcholu.

Dužnina: křehká, smetanová, krémová, narůžověle okrová, v bázi třeně červenohnědá s vínovým odstínem, se slabou ovocnou vůní a nejprve mírnou, po chvíli nahořklou chutí. Mléko nehojné, bílé, nejprve mírné, po chvíli nahořklé až palčivé.

Mikroskopie: výtrusy 7-9 x 5,5-7,5 µm, téměř kulovité až elipsoidní, ornamentika 0,6-1,2 µm vysoká, z víceméně podlouhlých bradavek a hřebínků, které tvoří zřetelně proužkovaný vzor, včetně několika málo uzavřených ok, s četnými izolovanými bradavkami.