pečárka Bernardova
Agaricus bernardii Quél. 1878

Synonyma:

Agaricus campestris subsp. bernardii (Quél.) Konrad & Maubl. 1937, Agaricus ingratus (F.H. Møller) Pilát 1951, Agaricus maleolens F.H. Møller 1952, Fungus bernardii (Quél.) Kuntze 1898, Pratella bernardii (Quél.) Quél. 1888, Psalliota bernardii (Quél.) Quél. 1879,
Psalliota ingrata F.H. Møller 1950

Biotop

Roste poměrně hojně jako pozemní saprotrofní druh. Vyhledává místa s vysokou salinitou půdy, v Evropě roste v pobřežních písečných dunách, u nás především podél cest, chodníků a silnic, tam, kde se v zimě provádí posyp solí. Obvykle na synantropních stanovištích.

Klíčové makro a mikro znaky

Klobouk: je masitý, 80–150 mm v průměru, polokulovitý, později ploše vyklenutý s dlouho podvinutým okrajem. Povrch klobouku suchý, měkce plstnatý na omak, od středu políčkovitě rozpukaný, nebo vytváří velmi hrubé šupiny. Barvy bělavě našedlé až jemně nažloutle šedavé.

Lupeny: jsou husté, volné, nejprve bělavé, později krémově šedavé až šarlatově nahnědlé, ve stáří černohnědé.

Třeň: je masitý, zavalitý, celkem krátký vzhledem k robustnosti plodnic, s nenápadným odstávajícím prstenem. Barvy podobné jako klobouk. Na bázi při poranění červenající.

Dužnina: je masitá, bílá, na řezu postupně mění barvu na oranžovočervenou, později na šedohnědou. S poměrně nepříjemným, zatuchlým a karbolovým pachem.

Mikroskopie: výtrusy 5-8 x 5-6,5 µm, široce elipsoidní, cheilocystidy 60 x 17 µm, válcovité, bazidie tetrasporické. Pokožka klobouku je negativní s roztokem KOH.