• Jedlá (po úpravě)

holubinka osmahlá
Russula adusta (Pers.) Fr. 1838

Synonyma:

Agaricus adustus Pers. (1801), Agaricus nigricans Bull. (1785), Lactarelis nigricans (Pers.) Earle (1909), Omphalia adusta (Pers.) Gray (1821), Omphalia adusta (Pers.) Gray (1821) var. adusta, Russula adusta (Pers.) Fr. (1838)  f. adusta, Russula adusta f. gigantea Britzelm. (1895), Russula adusta f. rubens Romagn. (1943), Russula adusta (Pers.) Fr. (1838) var. adusta, Russula adusta var. coerulescens Fr. ex P. Karst. (1879), Russula adusta var. sabulosa Bon (1986), Russula nigricans var. adusta (Pers.) Barbier (1907)

Biotop

Roste nehojně v jehličnatých lesích, obvykle pod borovicemi (Pinus), s oblibou na písčitých a kyselých půdách ve středních a vyšších polohách.

Klíčové makro a mikro znaky

Klobouk: 50–120 mm  široký, tvrdý, tlustě masitý, v mládí vyklenutý, později ploše rozprostřený, nakonec široce prohloubený až skoro nálevkovitý, s podvinutým a často zprohýbaným okrajem, v dospělosti až zvlněným, za sucha lysý, hladký nebo jemně zdrsnělý, za vlhka lesklý a lepkavý, v mládí špinavě bělavý, brzy šedohnědý, umbrově hnědý, ve stáří okrově hnědý až téměř černohnědý.  

Lupeny: 5–15 mm vysoké, křehké, často s četnými lupénky, ke třeni připojené nebo úzce připojené, v mládí bělavé, později smetanové až světle šedookrové, od ostří hnědnoucí.

Třeň: válcovitý nebo kyjovitý, často krátký a masivní, tvrdý a pevný, v dolní části brázditý, v mládí nejprve bělavý, později od báze šedohnědnoucí.

Dužnina: velmi tuhá, masitá, bělavá, při poranění pomalu šedohnědnoucí, po několika hodinách černající, se zatuchle ředkvovým pachem a mírnou chutí.

Výtrusy: 7–10 x 6–8 µm, široce vejčité až elipsoidní, drobně a nízce bradavčité, bradavky propojené spojkami, vytvářející někdy téměř úplnou síťku, výtrusný prach bílý.

Makrochemické reakce:

FeSO4- šedorůžová, nakonec šedozelená

Guajak roztok- středně intenzivně modrá