choroš oříš
Polyporus umbellatus (Pers.) Fr. 1821

Synonyma:

Boletus ramosissimus Scop. (1772)
Boletus ramosissimus var. cristatus Schaeff. (1774)
Boletus ramosissimus Scop. (1772) var. ramosissimus
Boletus ramosus Vahl (1797)
Boletus umbellatus Pers. (1801)
Cerioporus umbellatus (Pers.) Quél. (1888)
Cladodendron umbellatum (Pers.) Lázaro Ibiza (1916)
Cladomeris umbellata (Pers.) Quél. (1886)
Dendropolyporus umbellatus (Pers.) Jülich (1982) [
Fungus ramosissimus (Scop.) Paulet (1793)
Grifola ramosissima (Scop.) Murrill (1904)
Grifola umbellata (Pers.) Pilát (1934)
Merisma umbellatum (Pers.) Gillet (1878)
Pocillaria umbellata (Pers.) Kuntze (1891)
Polypilus ramosissimus (Scop.) Bondartsev & Singer (1941)
Polypilus umbellatus (Pers.) P. Karst. (1882)
Polyporus chuling Shirai (1905)
Polyporus ramosissimus (Scop.) J. Schröt. (1888)
Sclerotium giganteum Rostr. (1889)

Biotop

Roste poměrně vzácně jako parazit na bázích živých kmenů i na pařezech listnatých stromů, zeména v teplých doubravách pod duby (Quercus), ale i buky (Fagus) a habry (Carpinus).

Klíčové makro a mikro znaky

Plodnice: většinou polokulovité až kulovité, 100-500 mm v průměru široké, složené z mnoha drobných kloboučků, vyrůstají z hlízovitého černohnědého útvaru - sklerocia.

Klobouk: 10-40 mm široký, sklenuté a pupkovitě prohloubené, pak nálevkovité, tenké, s tenkým a někdy zvlněným okrajem, hladký nebo šupinkatý, v mládí bělavý až krémový, později okrovohnědý až šedohnědý.

Rourky: sbíhavé na třeň, 1–2 mm široké, bílé, bělavé až světle okrové, ústí drobná, 1-3 na mm, nepravidelně hranatá, krémová.

Třeň: vyrůstající z mohutné společné báze a z černých sklerocií ponořených v zemi, středový, mnohonásobně rozvětvený v tenčí a tenčí větve, bělavý až světle okrový.

Dužnina: dosti křehká, bílá až bělavá, s moučnou, oříškovou až fenyklovou vůní a s příjemnou chutí.

Mikroskopie: výtrusy 7-9,5 x 3-4 µm, válcovité, tenkostěnné.