pečárka jodoformová
Agaricus iodosmus Heinem. 1965

Biotop

Roste vzácně v parcích, zahradách nebo na hřbitovech.

Klíčové makro a mikro znaky

Klobouk: 40-150 (-200) mm široký v  průměru, v mládí zpočátku téměř kulovitý, pak vyklenutý, ve stáří na temeni až zploštělý, v mládí světle šedý, šedý až šedohnědý, pak se pokožka od okraje směrem ke středu koncentricky rozpraskává a odhaluje bělavou až světle šedavou základní vrstvu, na středu zůstává obvykle kompaktnějí. Odstálé nepravidelné útvary jsou šedě hnědé až téměř hnědočernavé. Povrch matný a suchý, při třeni se po poškození zbarvuje chromově žlutě, zvláště u mladých plodnic.

Lupeny: poměrně husté, v mládí bělavé, pak narůžovělé, v dospělosti nakonec červenofialové až černé.

Třeň: válcovitý, někdy mírně baňatý nebo slabě kyjovitý, pevný, hladký, bílý až okrově hnědavý, poškrábáním v dolní části chromově žloutnoucí, za sucha dosti slabě a nevýrazně. V horní části je výrazný prsten, tvořený dvěma částmi, horním širokým blanitým prstenem a pod ním s pevně přirostlým úzkým kruhovitým páskem. Horní část prstenu je pruhovaná, spodní část hladká.

Dužnina: bílá, ve spodní části třeně chromově žloutnoucí, pak velmi pomalu se mění hnědavou, v horní části třeně a v klobouku neměnná, s nepříjemným jodoformovým nebo fenolovým pachem, nejvýraznějším na bázi třeně.

Mikroskopie: 5,5-7 × 4,5-6 μm, široce elipsoidní až vejčité, hnědé, s jednou kapkou. Bazídie tetrasporické. Pileipellis typu cutis. 

Dříve býval známý od jménem Agaricus pilatianus.