šiškovec černý
Strobilomyces strobilaceus (Scop.) Berk. 1851

Biotop

Roste roztroušeně jako mykorhizní symbiont listnáčů a jehličnanů, hojnější výskyt je v podhorských a horských oblastech, v místech s nižší ekologickou zátěží.

Klíčové makro a mikro znaky

Klobouk: v mládí polokulovitý, pak vyklenutý, nakonec až plochý, šedavý, pokrytý výraznýmy černošedými až černými šupinami, někdy až vytvářející ostré hroty. Na okraji klobouku v mládí výrazný šedavý vatovitý závoj spojený se třeněm.

Rourky: v mládí bělavé, pak šedavé, bledé, ve stáří až šedohnědé, póry stejnobarevné, na řezu špinavě červenající a pak tmavnoucí až do hnědočerna.

Třeň: šedavý, pokrytý černošedými šupinami, směrem k bázi tmavošedý až černý, plstnatý.

Dužnina: šedá, bledá, na řezu červenající posléze černající. Chuť nakyslá, vůně nevýrazně zemitá.

Mikroskopie: výtrusy 11-15 x 8-12 µm, téměř kulovité, výrazně síťnaté, přezky přítomny.