• Nejedlá

choroš měnlivý
Polyporus varius (Pers.) Fr. 1821

Synonyma:

Cerioporus varius (Pers.) Zmitr. & Kovalenko (2016)
Polyporus blanchetianus Berk. & Mont. (1849)
Polyporus boltonii Rostk. (1848)
Polyporus calceolus (Bull.) Balb. (1828)
Polyporus gintlianus Velen. (1922)
Polyporus leprodes Rostk. (1838)
Polyporus magnovarius Lloyd (1923)
Polyporus minimus (Fr.) Mussat (1900)
Polyporus petalodes Fr. (1838)
Polyporus picipes Rostk. (1848)

Biotop

Roste na jaře a v létě na dřevě různých listnáčů, zejména buku (Fagus), ale i břízy (Betula). Plodnice často vytrvávají na stanovišti až do konce roku.

Klíčové makro a mikro znaky

Plodnice: jednoleté, kloboukaté, korkovitě tuhé, s nápadným, od báze černým třeněm.

Klobouk: 20–100 (-120) mm široký, tenkomasý, v mládí vyklenutý, v dospělosti obvykle mírně vmáčklý, okrouhlý, vějířovitý až ledvinovitý,  se zvlněným a ostrým okrajem, lysý až jemně plstnatý, matný, okrově žlutý, oranžově hnědý, někdy až červenohnědý, radiálně tmavěji žíhaný. 

Rourky: sbíhající na třeň, bělavé až slabě naokrovělé, až 2 mm vysoké, póry okrouhlé až nepravidelně hranaté, drobné, 4-7 na mm, v mládí krémové, pak naokrovělé až světle hnědavá.

Třeň: výstředný až postranní, směrem k bázi zúžený, hladký, matný, v mládí smetanový, krémový, pak až okrový, nakonec světle hnědý, se zřetelně oddělenou bází, která je nápadně černá a plstnatě sametová.

Dužnina: tuhá, korkovitá, bílá až bělavá, místy i nahnědlá, s příjemnou vůní.

Mikroskopie: hyfový systém dimitický, gen. hyfy s přezkami, výtrusy 8–11 x 2,5–4 µm, válcovité až elipsoidní, tenkostěnné, hladké, neamyloidní. Cystidy nepřítomny.

Polyporus varius
Libor Hejl
V případě zájmu o zakoupení fotografie nás prosím kontaktujte (ID: 6075)

Herbářová položka

k dispozici