helmovka zlatobřitá
Mycena aurantiomarginata (Fr.) Quél. 1872

Synonyma:

Agaricus aurantiomarginatus Fr. (1821), Agaricus elegans Pers. (1801), Agaricus marginatus Schumach. (1803), Mycena aurantiomarginata (Fr.) Quél. (1872) f. aurantiomarginata, Mycena aurantiomarginata f. elegans (Pers.) Hruby (1930), Mycena elegans (Pers.) P. Kumm. (1871), Mycena elegans var. aurantiomarginata (Fr.) Cejp (1930), Mycena elegans (Pers.) P. Kumm. (1871) var. elegans

Biotop

Roste roztoušeně jako saprotrofní druh v opadu jehličnanů, především smrků (Picea). Občas i ve smíšených lesích.

Klíčové makro a mikro znaky

Klobouk: zvoncovitý až polokulovitý, později až ploše rozložený se středovým tupým hrbolem. Barvy hnědavě olivové, v marginální zóně jemně nažloutle olivové, až výrazně oranžové.

Lupeny: bělavé až šedavě nažloutlé, na ostří jasně a patrně oranžově zlaté. 16-25 dosahujících třeně.

Třeň: válcovitý, vodnatě okrově nažloutlý, často se žlutou bazální plstí.

Dužnina: vodnatá, šedavě olivová. Bez výrazné vůně, nebo jemně řadkvová.

Mikroskopie: Cheilocystidy kyjovité až nepravidelně kyjovité, pokryté drobnými výrůstky.