• Jedlá

ryzec peprný
Lactarius piperatus (L.) Pers. 1797

Synonyma:

Agaricus piperatus L. (1753), Agaricus piperatus Scop. (1772), Agaricus piperatus var. lactescens Alb. & Schwein. (1805), Agaricus piperatus L. (1753) var. piperatus, Galorrheus piperatus (Scop.) P. Kumm. (1871), Lactarius piperatus (L.) Pers. (1797) f. piperatus, Lactarius piperatus var. amarus Gillet (1876), Lactarius piperatus (L.) Pers. (1797) var. piperatus, Lactifluus piperatus (L.) Roussel (1806)

Biotop

Roste hojně v lesích na sušších místech, pod buky (Fagus), duby (Quercus), někdy i smrky (Picea) a ostatními dřevinami.

Klíčové makro a mikro znaky

Klobouk: až 150 mm široký, s okrajem v mládí podehnutým. Pokožka v mládí bílá a ojíněná, později bělavá až světle krémová, suchem snadno rozpraskávající, suchá, matná, někdy na středu až okrová. 

Lupeny: velmi husté a nízké, bělavé až krémové, poraněním rezavě hnědnoucí.

Třeň: válcovitý, suchý, bílý až krémový.

Dužnina: pevná, tvrdá, bělavá, zasycháním žloutnoucí, s velmi pačivou chutí. Mléko nehojné, bílé s velmi palčivou chutí.

Mikroskopie: výtrusy 6,5-10,5 x 5-7,5 µm, téměř kulovité až elipsoidní, žebernaté, ornamentiky 0,2 µm vysoká, s četnými spojkami.

Jediný použitelný recept je opékání na slanině a cibuli, pro jiné kuchyňské úpravy není vhodný.

V dubovém lese pod duby (Quercus).

Libor Hejl
V případě zájmu o zakoupení fotografie nás prosím kontaktujte (ID: 3610)

Zejména za nejedlý ryzec plstnatý (Lactarius vellereus), který má řidší lupeny a plstnatý povrch klobouku, nebo za ryzec zelenající (Lactarius glaucescens), který má na otlačených místech zelenavé skvrny, mléko zasycháním šedozelenající a bradavčité výtrusy s četnými spojkami.