• Nejedlá

čepičatka Atkinsonova
Galerina atkinsoniana A.H. Sm. 1953

Synonyma:

Galerina atkinsoniana A.H. Sm. (1953) f. atkinsoniana, Galerina atkinsoniana f. quadrispora Gulden & Hallgr. (2000), Galerina atkinsoniana f. tetraspora Kühner (1972), Galerina atkinsoniana A.H. Sm. (1953) var. atkinsoniana, Galerina atkinsoniana var. sphagnorum A.H. Sm. (1964), Galerina vittiformis subsp. atkinsoniana (A.H. Sm.) Arnolds (1982), Galerina vittiformis var. atkinsoniana (A.H. Sm.) Krieglst. (1991)

Biotop

Roste hojně na zemi či silně rozloženém dřevě v mechu na kyselých půdách, v lesích i mimo les.

Klíčové makro a mikro znaky

Klobouk: 5-20 mm široký, paraboloidní, pak zvoncovitý až plochý se širokým hrbolem, v mládí na okraji s drobnými zbytky bělavého vela, v mládí ojíněný, za vlhka rezavo-hnědá, na středu nejtmavší, prosvítavě rýhovaný, za sucha blednoucí do běžově okrové.

Lupeny: řídké, v mládí bledě okrové, později okrově hnědé, s bělavým ostřím.

Třeň: válcovitý, často zprohýbaný, jemně bělavě ojíněný, v horní polovině žlutavý, v dolní rezavookrový plynule přecházející až do tmavě červenohnědé.

Mikroskopie: výtrusy 10-13 x 7-8,5 µm mandlovité až citrónovité, bradavčité, bazídie dvouvýtrusé, pleurocystidy přítomny, cheilocystidy a pleurocystidy lahvicovité až vřetenovité, četné pileocystidy na klobouku.

v mechu a trávě pod borovicemi (Pinus)

Jan Kalián
V případě zájmu o zakoupení fotografie nás prosím kontaktujte (ID: 2413)

Možnost záměny

Za ostatní druhy Galerina, zejména za čepičatku (Galerina vittiformis).