čeština
muchomůrka ježatohlavá (ježohlavá)
Amanita echinocephala (Vittad.) Quél. 1872
Synonyma:
Agaricus echinocephalus Vittad. 1835, Amanita aculeata (Quél.) Bigeard & H. Guill. 1909, Amanita echinocephala subf. bicollariata (Boud.) Neville & Poumarat 2004, Amanita echinocephala (Vittad.) Quél. 1872 subf. echinocephala, Amanita echinocephala var. bicollariata Boud. 1906, Amanita echinocephala (Vittad.) Quél.1872 var. echinocephala, Amanita echinocephala var. subbeillei (Neville & Poumarat) Traverso 1999, Amanita solitaria var. subbeillei Neville & Poumarat 1996, Amanita strobiliformis var. aculeata Quél. 1886, Amanita umbella var. echinocephala (Vittad.) Quél. 1886, Amanita vittadinii var. echinocephala (Vittad.) Veselý 1934, Armillaria echinocephala (Vittad.) Locq. 1952, Aspidella echinocephala (Vittad.) E.-J. Gilbert 1941, Lepidella echinocephala (Vittad.) E.-J. Gilbert 1925
Biotop
Jedná se o mykorhizní druh tvořící symbiózu, především s duby (Quercus). Roste nehojně v teplých oblastech, hlavně na vápenitých půdách.
Klíčové makro a mikro znaky
Klobouk: 60-80 (-120) mm široký, v mládí nejprve polokulovitý, později ploše vyklenutý až plochý, ve stáří až ploše vmáčklý. Pokožka klobouku matná, pokryta stroupky, které tvoří často ostré jehlánky. Barva pokožky bělavá až jemně olivověnašedlá.
Lupeny: bělavé, později bledě žloutnoucí, nškdy s modrozelenavým nádechem.
Třeň: válcovitý, opatřený prstenem, na bázi s hlízou. Barvy podobné jako klobouk, povrch pokrytý pásky bradavek po zbytcích vela.
Dužnina: vláknitá, bělavá, někdy ve třeni s modrozelenavým odstínem. Pach nepříjemný.
Mikroskopie: výtrusy 9-11 x 6-8 µm, široce elipsoidní, amyloidní.
muchomůrka ježatohlavá rostla v dubině
Doporučená literatura k určování a články
Herbářová položka
není k dispozici
+420775208061
info@mykoweb.cz