• Nejedlá

kuřátka zrosolovatělá (bledoslizká)
Ramaria pallidosaponaria R.H. Petersen 1989

Biotop

Rostou vzácně v jehličnatých i listnatých lesích vyšších poloh, zejména pod buky (Fagus) a smrky (Picea).

Klíčové makro a mikro znaky

Plodnice: 40-70 mm vysoké, 60-90 mm široké, v průměru kruhovitého až zploštěle elipsovitého tvaru. 

Třeň: 10-15 mm dlouhý, do 15 mm tlustý, oddělený, kuželovitý, ostře zašpičatělý, na bázi obalený bílým mycéliem a ověšený bělavými niťovitými rhizomorfami, poměrně křehký, obvykle lámavý, mezi substrátem smetanově zbarvený. 

Větve: krátké, 2-4 hlavní tlusté větve, větévky poměrně tenké, nahoře bohatě rozvětvené, vzpřímené, u báze bělavé, směrem výše světle žluté, sírově nažloutlé až kukuřičně žluté, zakončené 2-3 krátkými, zahrocenými, sírově žlutými zoubky.

Dužnina: ve třeni bělavá, za vlhka mramorovaná, za čerstva gelatinozní, po usušení tvrdá, se slabě kořeněnou vůní a mírnou chutí. Reakce s KOH jasně žlutá. 

Mikroskopie: výtrusy 7,5-9,5 x 4-5 µm, široce válcovitě elipsoidní, jemně zdrsnělé, s 1-2 kapky tmavé barvy, výtrusný prach okrový.

Kuřátka bledoslizká (Ramaria pallidosaponaria) v horské smrčině.

Libor Hejl
V případě zájmu o zakoupení fotografie nás prosím kontaktujte (ID: 6823)

Možnost záměny

Za podobně zbarvená kuřátka, např. Ramaria flavosaponaria, která jsou jasně žlutá s bílými konci větviček, mají menší výtrusy a dužnina se barví při reakci s KOH červeně, nebo za kuřátka žlutá (Ramaria flava), která jsou bledě žlutá, živě žlutá až sírožlutá, někdy i nazelenalá a mají rozdílné výtrusy. Většina druhů kuřátek (Ramaria) jde určit jen na základě mikroskopických znaků.

Herbářová položka

k dispozici