• Jedlá (po úpravě)

václavka cibulkotřenná
Armillaria cepistipes Velen. 1920

Synonyma:

Armillaria cepistipes Velen.
Armillaria cepistipes f. pseudobulbosa Romagn. & Marxm.

Biotop

Roste obvykle v trsech na zetlelém dřevě listnáčů i jehličnanů, zejména buků (Fagus) a smrků (Picea).

Klíčové makro a mikro znaky

Klobouk: 30-70 (-90) mm široký, v mládí kuželovitý až vyklenutý, pak plochý, v dospělosti obvykle na okraji rýhovaný, v mládí s podvinutým okrajem, barevně velmi proměnlivý, nejprve šedohnědý, modrošedý, pak olivově zlatožlutý, žlutohnědý až masově hnědavý, na středu pořád šedohnědý, pokrytý jemnými, drobnými, na středu hustými, jinde řídkýmí a stářím mizejícími šupinkami. 

Lupeny: zoubkem sbíhavé, bílé až krémově nažloutlé, v mládí zakryté bílým blanitým závojem.

Třeň: směrem dolů postupně se rozšiřující, na bázi hlízovitý, kyjovitý nebo cibulovitý, pokrytý jen řídkými zbytky vela, nahoře s nepravidelně roztrhaným, pavučinovitým prstenem (užším, tenčím a rychleji mizejícím než má václavka hlíznatá).

Dužnina: bělavá, ve tření houževnatá, se slabou příjemnou vůní a mírnou chutí.

 

václavka cibulkotřenná (Armillaria cepistipes) v horském lese

Jan Kalián
V případě zájmu o zakoupení fotografie nás prosím kontaktujte (ID: 5670)

Za obtížně rozeznatelnou václavku hlíznatou (Armillaria gallica), která roste na listnáčích, šupinky na klobouku má poměrně rovnoměrně  rozložené po celém klobouku a jsou pomíjivé, třeň bývá válcovitý, jen dole kyjovitý až hlízovitě ztluštělý, s řídkými zbytky vela a žlutým, nepravidelně se trhajícím prstenem.

Herbářová položka

k dispozici